Od hlavy až k patě pokrytá bílým, velmi jemným pískem, pozoruji z terasy 48. patra jednoho z mrakodrapů v Miami moře reflektující sluneční paprsky teploučkého slunce. Pokud mě někdo z okolních bytů v posledních 2 hodinách pozoroval, nevím, co si o mě pomyslel. Vytřepávala a smetala jsem bílý písek z mého 15 a 11 metrového foilového kita, se kterými jsem se v posledních dnech účastnila US-open v racefoilovém kitingu. A protože z různých stran dostávám otázky, jaké to je věnovat se sportu na profesionální úrovni a jak jsem se k tomu vlastně dostala, tak tě dneska provedu spoty na Floridě spojenými s mými race foilingovými dobrodružstvími na soutěžích.
Nikdy jsem se nepovažovala za sportovkyni, či atletku. I když jsem vlastně všechen volný čas věnovala sportu. Od malička jsem hrála závodně tenis, pak se k tomu přidal i fotbal, v zimě jsem byla snowboardu či lyžích první na sjezdovce a poslední doma. Na studiích v Mexiku a rakouských Alpách se k tomu přidalo horolezení, windsurfování a konečně také kitesurfování. Všechny tyto outdoorové sporty jsou časově dosti náročné, a tak se stalo, že jsem jim vše začala přizpůsobovat. Znáš tu průpovídku „No girlfriends on powderdays.“? Pro mě se tato průpovídka nevztahovala jen na jeden sport, avšak na většinu výše jmenovaných. V té době jsem se již stěhovala za sportem. Takže jakmile napadl nový sníh, omlouvala jsem se z přednášek, předpověď dobrého větru mě zase nechala sbalit saky paky a odjet k nějakému jezeru či jednoduše trávit pár měsíců o prázdninách na pláži s dobrým větrem. Tak tomu bylo během studií a práce.
I s tímto stylem života jsem se ještě pořád nepovažovala za nějakou extrémní sportovkyni. Popravdě je to takový zajímavý pojem. Kdy a jak se člověk stane atletem? Když začne soutěžit, vydělávat si sportem, protože mu věnuje většinu svého času a nebo všechny tyto možnosti dohromady? Já jsem vždy dělala co mě baví a naplňuje. Bez hormonů štěstí, které jsou spojeny s provozováním extrémních sportů, bych už žít nechtěla. Ať to bylo žít mezi alpskými velikány a denně si užívat krásných sjezdů v zimě, výšlapů a horolezení v létě (a to třeba mezi jednotlivými přednáškami v dobách studií) a nebo se vydat na pár týdnů na roadtrip ve vlastnoručně přestavěném obytném automobilu po Evropě.
V průběhu mého magisterského studia jsem si vzala do hlavy procestovat jižní Ameriku s cílem kitování a horolezení na nových teplých a prosluněných spotech. Z 2 plánovaných měsíců se staly více než 3 roky. K horolezení jsem se tolik nedostala, ale kitování jsem se začala věnovat, pokud to šlo, tak denně. Prvně byl můj záměr zlepšit se na takovou úroveň, abych byla ta nejlepší sportovní psycholožka. Vše začalo podporou místních talentů v zapomenuté části Kolumbie, až jsem se jako mindset coach dostala k těm nejlepším v tomto sportu. Rozjela jsem kitesurfové retreaty zaměřené na trénink mysli a mindsetu a také se začala věnovat podpoře žen v extrémních sportech.
I přes všechny tyto nesčetné aktivity jsem se najednou dostala do dilema. Totiž, které z těch nespočetných kitesurfových disciplín se vyplatí věnovat můj čas. A tak se pár měsíců mé myšlenky honily mezi tím, které disciplíny se mi líbí a ve kterých se můžu stát doopravdy dobrá. Od normálního twintipu, přes freestyle s botičkama jsem se nakonec dostala k foilování. Popravdě to byla láska na druhý pohled. Když jsem to viděla poprvé, uchvátilo mě to. Avšak mi trvalo 3-4 roky, než jsem tomu doopravdy propadla.
Jako pyšná koučka nesčetných sportů jsem usoudila, že se to mohu naučit absolutně sama. Začátky tedy fakt jednoduché nebyly. Prý jsem vypadala politováni hodně. Já jsem to však tak nevnímala, věděla jsem, že začátky mohou být těžké, a tak jsem se jimi prokousávala. Jak já říkám, jisté věci se dějí za jistým účelem. Tak jsem se kvůli své blbosti seznámila s jedním z nejlepších race-foilařů dominikánské reprezentace. Jednoho dne jsem odpočívala na břehu vedle svého foilu a tu okolo mě prošel místní mladík, shlédnul můj foil a jen tak mezi řečí nadhodil, že ho mám špatně sestavený. Což vysvětlovalo celou situaci, proč mi nezůstává nad hladinou a vždy se po chvilce potopí.
Od toho dne mě Alex začal trénovat a zasvěcovat do nově objeveného sportu. Foilování mi učarovalo. Je to nepopsatelně jedinečný pocit beztíže, který se dá přirovnat tak třeba snowboardování v hlubokém sněhu. Jen s tím rozdílem, že se dá provozovat skoro kdykoliv. Skoro ani nemusí foukat a užijete si to naplno. Prvně jsem si zamilovala skákání, a poté co jsem pocítila rychlost, která se dá dosáhnout se správným materiálem, jsem začala trénovat tuto olympijskou disciplínu. Ve správný čas jsem se ocitla na správném místě a můj sen začínal stávat realitou.
Ptáš se, jaký je přesně můj sen? Ten nejvyšší: stát se reprezentantkou na letních olympijských hrách v disciplíně foil-race. Tak se těš na další pokračování mé cesty k tomuto cíli. Příště ti představím trénink na různých spotech na světě.
Florida: Clearwater (je to taková Evropa v tropech)
- První spot na vnitřní straně jednoho z kanálů ústícím v moři, který má velmi hladkou vodu, avšak si musíte dát pozor na mělčiny, abyste si nezničili foila.
- Druhý spot je na otevřeném moři, ale vítr tu nefouká v nejlepším úhlu, u břehu může být také dosti poryvový.
Sezóna: listopad - červen
Velikost Kitu: 7 - 14 m
Voda: rovná, choppy
Comments