SNOWKITING - NORSKO

Malý průvodce snowkitovými spoty v Norsku s užitečnými cestovatelskými radami.

Za příspěvek děkujeme Kudovi.

 

 

Krutvatnet:

 

Po kratsi odmlce bych rad predstavil dalsi ze severskych spotu. Bude rec o "Krutvatnet", jezeru, nachazejicim se zhruba 200 km pod polarnim kruhem, v tesne blizkosti svedskych hranic. Jezero je ze severu a jihu lemovano horami, takze logicky tyto smery vetru s sebou nesou jistou davku metastability. Oproti tomu zapad a vychod funguje naprosto noblesne, minulou sobotu jsem okusil na vlastni kuzi. Vlastne tento spot pri pobytu tady na severu vyuzivam nejcasteji, a to jednak pro jeho casovou dostupnost a jednak pro stabilitu ledu, tloustka se dle mistnich rybaru pohybuje od pul metru do metru, hovori se tady o takzvanem "staalis", cili ve volnem prekladu led, ktery unese traktor ci dum.

Z ceho mam obrovskou radost je to, ze jsem se po dlouhem patrani dostal cirou nahodou k mistnim typkum - kajterum, takze do bodoucna doufam prilozim i nejakou lepsi obrazovou dokumentaci. 

Ackoliv o vikendu nefoukalo vice nez 8m/s, tak i presto rekl bych vice nez pohoda. Na jezerech lezi po vydatnych srazkach zhruba 40 cm cistyho praskovyho snehu. Ten pusobil ve finale jako brzda a odporovy cinidlo, takze skoky nemely patricnou razanci. I presto vsak 4 hodiny volne jizdy, pokusu a blbnuti v norske spolecnosti byly dostacujici satisfakci.

 

doprava: Pha – Trondheim - Pha (norwegian.no – cca 3000 Kc)

               Trondheim – Trofors - Trondheim (nsb.no – cca 1200 Kc)

jidlo: svoje!

ubytovani: na cesky pomery drazsi (hotely), ale pri promajmu cely chatky nekde v horach myslim v pohode (v tomto pripade ovsem nutnost vlastniho vozitka)

fungujici smery vetru: vychod, zapad

sila vetru: 3-20 m/s

idealni obdobi: prosinec-kveten

 


 

 

Hardangervidda:

Nekonečné zasněžené pláně, mrazivý vítr, rychle se měnící počasí. Tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat chování norské přírody. Připočteme-li geografickou polohu Norska, dostáváme ideální podmínky pro powerkiting, a to jak na moři, tak na sněhu.


Při pobytu tady na severu mi pomalu začíná docházet, proč že se například Hardangervidda řadí k nejlepším světovým spotům. Tato největší náhorní plošina v Evropě s téměř pravidelným větrem od západu (tedy od moře) dává téměř stoprocentní jistotu ke svezení.
Je-li člověk schopen pokrýt spektrum větrů několika kajty, měl by mít možnost zařádit si i v bušáku okolo 15 m/s. Co jsem nikdy v životě nezažil a nemile mě to překvapilo, je razance, která příchod silnějších větrů doprovází. Z téměř absolutního bezvětří do síly vichřice v průběhu ne více než dvou vteřin. Na to je potřeba myslet a být neustále ve střehu. Navíc musím dodat, že na servery, informující o síle a směru větru, spoleh sice je, ale jen částečnej.


Avizovaný bušáky většinou přicházejí o několik hodin dřív, než podle předpovědí. Problémem taky často bývají «okna klidu», který můžou trvat řádově několik desítek minut, ale i pár hodin, aby potom byly vystřídany nemilosrdnou masáží.
Jelikož fantazii se meze nekladou, můžete kajt osedlat opravdu téměř všude mimo zalesněná údolí. Nejvhodnější a Nory nejvyužívanější možností je kajtování na zamrzlých jezerech. Led bývá obecně dostatečně silnej v období okolo vánoc a vyjímkou nejsou jezera, na kterých se lze pohybovat suchou nohou koncem dubna. Je ovšem potřeba sledovat situaci, případně se informovat u místních. V opačném případě se vystavujete riziku nechtěného poletu do "tekutého ledu" (voda je tu opravdu ledová). Dalším faktem je to, že vodní plochy bývají hojně výužívané k výrobě elektrické energie, což s sebou nese nutnost regulace hladiny. V konečném důsledku tedy při shodě nešťastných náhod může být mezi ledem a vodní hladinou dvoumetrová vzduchová kapsa, takže v případě propadnutí se do vody, by člověk musel plavat ke břehu, což je absolutně nemyslitelný.


Osobně jsem začal letošní zimu po několikaletých zkušenostech s trubkovými kajty používat komorové. Důvody byly velice jednoduché: snadnost a rychlost přípravy, možnost startu i přistání bez pomocníka a v neposlední řadě rovněž velikost zabaleného kajtu.
Musím přiznat, že zpočátku mi činilo ovládání komorovýho kajtu drobný problémy, především nezvyk, že při případným přetažení kajtu mimo letový okno následuje zborcení, na což jsem u bánovejch draků nenarazil. Ale je to samozřejmě jen otázka zvyku a cviku. Po několika seznamovacích letech myslím v pohodě.

 

doprava: Pha – Oslo - Pha (norwegian.no – cca 3000 Kc)

               Oslo – Aal/Geilo/Haugastol/Finse – Oslo (nsb.no – cca 1200 Kc)

jidlo: svoje!

ubytovani: na cesky pomery drazsi (hotely), ale pri promajmu cely chatky nekde v horach myslim v pohode (v tomto pripade ovsem nutnost vlastniho vozitka), inac stan, igloo a zakopy zadarmo ;-)

fungujici smery vetru: vsechny

sila vetru: 3-15 m/s

idealni obdobi: prosinec-duben

 


 

Norsko – zima v zimě

 

Je tomu už pár let, co jezdím do Norska. Zatím to vesměs byly letní a podzimní pobyty. Letos jsem se rozhodl strávit tady zimu. Kde jinde, než v horách. Nevyzpytatelnost počasí, teploty hluboko pod bodem mrazu, sněhové bouře – na to všechno a mnohem víc je potřeba při pobytu na severu myslet.

 

Bylo mi jasný, že tu bude zima. Ale to, co tady příroda dokáže, jsem nikdy nezažil. Poprvé jsem tu zažil mráz, který doslova a do písmene bolí. Prosincové teploty se běžně pohybovaly okolo dvaceti pod nulou. Norové, kteří tu zažili čtyřicítky, mají jednoduchý recept: pít rybí tuk a nosit vlněné oblečení. S tukem sem začal taky. Vlněného oblečení moc nemám, ale musím uznat, že tento materiál funguje naprosto skvěle – dokonce i když je mokrej. Naivně jsem si myslel, že při používání nejnovějších poznatků moderních technologií, syntetických materiálů a membrán budu za vodou. Ty samozřejmě fungujou, ale jen v určitých mezích. Určitě záleží rovněž na výrobci, použitých materiálech a jejich izolačních vlastnostech.

Při pobytu venku je kromě oblečení velice důležitý pohyb. Jinými slovy: nebudete-li něco dělat, zmrznete :-). Snažím se tady o provozování několika zimních sportů a o maximální využití podmínek, které Norsko momentálně skýtá. Největší problém vidím v tom, že při teplotách nižších než -15 se nedá téměř dýchat, takže outdoorové aktivity nejsou vůbec doporučovány. Místní říkají, že pod touto magickou hranicí se při zvýšené fyzické aktivitě začíná tvořit v plicích led. Nejsem doktor, ale nic dobrýho to asi nebude.

Co se týče podmínek k provozovámí zimních sportů, ty jsou naprosto fantastický. Válcovaný tratě na bruslení, protažené stopy na klasiku. Norové vyzráli i na problém krátkých zimních dnů a dlouhých nocí a určité běžkařské okruhy osvětlili. Sjezdovky jsou rovněž vzorně připravený, i když oprotí Alpám chybí ono tolik vyžadované převýšení. Když ale člověk sleví z pohodlnosti vozit si zadek na kotvě či lanovce, možnosti pro skialpinismus jsou tu řekl bych velmi slušné. Závěrem bych zmímil snowkiting na zamrzlých jezerech, což je naprostá bomba. Spektra větrů, které tu foukají vesměs bez poryvů a od západu (tedy od moře), předurčují Norsko k vynikajícím podmínkám k provozování toho adrenalinovýho sportu.

Těm, kteří mají chuť vyzkoušet si pobyt v drsných severských podmínkách a občas si sáhnout na dno jak fyzických, tak psychických sil, Norsko vřele doporučuju.


 

 

 



Komentáře » přidat

[1] YAK, mail, 10. prosince 2010 | 21:11

No to je bomba. Jdu si zabalit. Díky. :-)


Přidat komentář:

Prosím napište KITE do tohoto pole: